Jak se počítají mrtvoly, díl druhý

Blog

Je to paradox. Ještě před sto lety se obyvatelé české kotliny běžně nedožívali ani 50 let. Dnes se naděje dožití v ČR blíží hranici 80 let, a přesto si daleko víc stěžujeme na všechno, co nám život bere: na nezdravou stravu, cigarety i znečištěné ovzduší. Je to příznak civilizace, nebo postmoderní hysterie?

Na tuto otázku lze pochopitelně spáchat laciný atentát. Stačí namítnout, že bez té hysterie bychom patrně nedospěli ani k té civilizaci. Na tom určitě něco bude. Ovšem zároveň je třeba připustit, že ruku v ruce s civilizací se bouřlivě vyvíjí i komunikace v médiích a na sociálních sítích. A to nesporně vede i k mohutnému posilování hysterie, jejíž intenzita tak paradoxně roste i se střední délkou života.

Co všechno tedy v současnosti ovlivňuje zdravotní stav každého z nás? Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí například příjem, sociální status, úroveň vzdělání, fyzické prostředí, zdravotní péči, kulturu, genetiku či pohlaví. Podle WHO přitom většinu těchto faktorů můžeme aktivně ovlivnit, pouze 20 % nikoliv.

Státní zdravotní ústav a okresních hygienické stanice v ČR považují za nejdůležitější individuální podmínky a způsob života. Tzv. „vnitřní hygiena“ se podílí na zdravotním stavu obyvatelstva nejméně z 50 %. Zhruba 20 % vlivu připadá na stav zdravotní péče, dalších 20 % na stav životního prostředí a zbývajících 10 % na genetické faktory.

Vnitřní hygienou se zabývá řada analýz a většina z nich se shoduje na tom, že tuto oblast nejvíce ovlivňuje vzdělání, zaměstnanost a životní návyky. Například studie Health – Life Style – Environment (HELEN), založená na rozsáhlém vzorku obyvatel z 20 českých okresních měst, poukazuje na to, že špatný zdravotní stav prokazatelně souvisí s nezaměstnaností, tabakismem a alkoholismem.

Tzv. determinanty zdraví jsou natolik oblíbeným tématem, že se mu po celém světě věnují tisíce vědců a několikanásobně vyšší počet médií. V důsledku vyjdou každoročně desítky studií o nových či staronových zabijácích, které k masivní mediální prezentaci opravdu nepotřebují PR agenturu. Stačí namátkou zapátrat na Internetu a recept na nesmrtelnost je na světě: stačí nebýt osamělý, nepít alkohol, nečuchat k výfukům od VW, nehádat se, nekouřit, netloustnout, nesedět, žít aspoň 1000 km od nejbližší uhelné elektrárny, nejíst maso a hlavně nepoužívat opalovací krémy. Že to nejde? V tom případě už jsme všichni dávno mrtví, protože vědci tvrdí, že tohle všechno nám způsobuje předčasnou smrt.

Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že není mrtvola jako mrtvola. Zatímco ta skutečná má parte, urnu a pozůstalé, ta „vypočítaná“ je především na papíře. A díky bohu tam často i zůstane. To samozřejmě neznamená, že studie o předčasných úmrtích lžou a nemají nic společného s realitou – tím spíš, když vycházejí z empirických dat a jejich autory jsou slovutní profesoři z prestižních univerzit. Asi však cítíme, že klást rovnítko mezi nebožtíkem reálným a tím „vypočítaným“ není úplně košér.

Jak je to tedy se skutečnou úmrtností? Podle Českého statistického úřadu v roce 2014 v České republice zemřelo 105 665 lidí, z toho suverénně nejvíce na nemoci oběhové soustavy (46 %) a nádorová onemocnění (26,1 %). V důsledku dopravních nehod, otrav a dalších vnějších příčin zahynulo 5,4 % obyvatel.

Kolik lidí zabila osamělost, alkohol, výfuky VW, hádky, cigarety, obezita, sedavé zaměstnání, uhelné elektrárny, maso či opalovací krémy, to v oficiálních statistikách pochopitelně nenajdeme. I v rámci „tvrdých dat“ se však pracuje s termínem „předčasná úmrtí“, kterého se alarmisté všeho druhu tak ochotně chytají. Podle Státního zdravotního ústavu spadalo v roce 2012 do této kategorie 43 % případů. To zní děsivě, ovšem je třeba dodat, že termín je dnes definován věkovou hranicí 75 let a že od 90. let podíl těchto úmrtí poklesl přibližně na polovinu...

Když na konci loňského roku vyšla zpráva o tom, že kvůli znečištěnému ovzduší v ČR v roce 2015 předčasně zemřelo 4800 lidí, zelená lobby ji prakticky ignorovala, a to z jednoho prostého důvodu. Jako klacek na uhelné elektrárny se prostě nedala použít. Autoři ze Státního zdravotního ústavu totiž rovnou uvedli, že zdravotní komplikace působí především jemné prachové částice, jejichž dominantními zdroji jsou u nás kotle v domácnostech (34 %), zemědělství (22 %) a doprava (12 %).

Uhelné elektrárny, teplárny, železárny, chemičky či spalovny k produkci prachu pochopitelně také přispívají a patrně vždy tomu tak bude. Je však třeba vzít v úvahu, že stále tvrdší legislativa tlačí hlavně velké znečišťovatele k další ekologizaci provozu a že znečištěné ovzduší rozhodně není nejpodstatnější příčinou našich zdravotních problémů. Lakonicky to vyjádřil právě na konci loňského roku primář jedné kliniky tuberkulózy a respiračních onemocnění: „Je to vždycky jenom část toho problému. Když řeknu, že znečištěné ovzduší se podílí na chronické obstrukční plicní nemoci a na jejím vzniku, tak je to pravda. Ale je to 10 %. A 90 % je z kouření.“

zpět