MENU

O elektřině a lidech

Průvodce o setkání s aktivisty během dne otevřených dveří

28. 06. 2018

main
Zobrazit galerii

V sobotu 9. června 2018 uspořádala naše elektrárna den otevřených dveří pro širokou veřejnost. Jako bývalý zaměstnanec jsem se ujal role průvodce. Při této příležitosti bych se s vámi rád podělil o jednu zvláštní epizodu z tohoto jinak velmi příjemného dne.

Byl jsem jedním z 16 průvodců po elektrárně. Moje skupina byla jako většina ostatních značně nesourodá, neboť zájemci se zapisovali do pořadníku na prohlídky v pořadí, v jakém se dostavili k registraci. Byli zde rodiče s malými dětmi, tři středoškoláci, bývalí zaměstnanci elektrárny, zaměstnanci jiných elektráren, běžní zvídaví důchodci, lidé středního věku z blízkého i poměrně vzdáleného okolí, rodiny našich zaměstnanců i jeden postarší pán, který byl v období výstavby členem projektového týmu.

Většina účastníků projevovala přirozený zájem o elektrárnu. K mému standardnímu výkladu měli řadu doplňujících dotazů na různé úrovni znalostí jak technologie, tak i ekologie, řízení elektrizační soustavy či údržby zařízení.

Mým věrným stínem se stal jeden asi třicetiletý muž, který byl zvídavější než všichni ostatní, nicméně jeho dotazy dlouho nevybočovaly z běžného repertoáru. Změna nastala až při prohlídce dvojblokového velínu a diskuzi s přítomnými operátory. Tehdy zaktivizoval můj vnitřní alarm dotazem, či spíše návrhem, zda-li by nebylo pro naši republiku výhodnější Chvaletice odstavit, když do zahraničí prodáváme více proudu, než kolik chvaletická elektrárna vyrobí. A další „perly“ ze stejného soudku na sebe nenechaly čekat.

Následně jsem se o naší elektrárně dozvěděl spoustu netušených souvislostí. Že se na webu chlubíme pozicí největšího výrobce elektřiny ve východních Čechách a zároveň zpochybňujeme pozici největšího znečišťovatele ovzduší. Že se nám nedaří snižovat emise. Že v důsledku otravy těžkými kovy z naší elektrárny v Pardubicích naprosto průkazně zemřelo 15 lidí. Že nám do ovzduší uniká i jedovatá rtuť, o radioaktivitě ani nemluvě. Chybělo snad už jen to, že ve volných chvílích vraždíme malá koťátka... *

Hned mi došlo, odkud vítr fouká. V období tzv. války o prolomení těžebních limitů jsem si totiž s přáteli zajel do Pardubic na demonstraci zelených aktivistů. Tématem bylo odstavení chvaletické elektrárny a smyslem loudění podpisů od kolemjdoucích občanů. Akce skončila pro organizátory naprostým fiaskem. Chvíli jsem sledoval jejich marné snažení a zamítavé reakce obyvatel Pardubic, až mi to nedalo, a šel jsem se jich přímo zeptat na jejich argumenty. A vyslechl jsem si ty samé nesmysly jako později v elektrárně.

Na tomto místě bych chtěl varovat všechny, kdo by se chtěli s těmito dobře placenými ekoteroristy někdy pouštět do jakýchkoli diskuzí. Bude to zbytečně vynaložená energie, neboť tito lidé vůbec neznají danou problematiku, za kterou tak aktivně bojují. Stejně jako s nimi se můžete bavit i se zaseklou gramofonovou deskou. Všichni mají pár naučených frází, které jim „někdo“ dodá, a ty omílají stále dokola.

Je to stejné, jako když někdejší mediální hvězda Strany zelených Kateřina Jacques neustále bojovala za spalování biomasy a nakonec v přímém televizním přenosu přiznala celému národu, že vlastně neví, co to ta biomasa je. Přitom to moc dobře vědí všichni, kdo vytřiďují bioodpad... Opakování je však matkou moudrosti, a proto považuji za vhodné na tomto místě připomenout, že jde výhradně o organické látky, které jsou tvořeny převážně z uhlíku, vodíku a dusíku.

Pokud si dobře vzpomínám, tak uhlí vzniklo v období „jury“ a „křídy“, kdy se obrovské plavuně a přesličky nechaly pohřbít pod nánosy bahna, aby se pak během milionů let ráčily bez přístupu vzdušného kyslíku tzv. zuhelnatěním zušlechtit až na dnešní hnědé, popřípadě černé uhlí. Z toho vyplývá, že tak, jako je diamant nejryzejší formou obyčejného uhlíku, tak i uhlí je v podstatě nejušlechtilejší formou biomasy. A pokud „zelení“ skutečně bojují za spalování „biomasy“, bojují vlastně i za to, aby se spalovalo kvalitní uhlí.

Závěrem bych rád podotkl, že my jsme také „zelení“. Všichni jsme prováděli, asistovali a pořadatelovali v zelených tričkách a byli jsme na tuto barvu náležitě hrdí. Naše společnost totiž realizuje bohatý ekologický program, který je skutečně zelený (a to bez uvozovek), stojí nemalé peníze a je vidět na každém kroku. Naproti tomu aktivisté o zlepšování životního prostředí jen dlouze mluví, reálně pro něj nehnou prstem. Musím ale uznat, že vylézt na komín, napsat petici či prudit během dne otevřených dveří vyjde levněji než modernizace za 3 miliardy.

Jan Teplý

dříve zaměstnanec Elektrárny Chvaletice, nyní důchodce

 

* Poznámka redakce: Všechna tato tvrzení byla již několikrát vyvrácena, proto se jimi tento text dále nezabývá. Pro zájemce o podrobnou protiagrumentaci připojujeme odkazy na relevantní zdroje:

O "nepotřebné" elektřině z Chvaletic, díl I.

O "nepotřebné" elektřině z Chvaletic, díl II.

Jak ví elektrárna, že jste doma zapnuli sporák?

Jak se počítají mrtvoly, díl první

Jak se počítají mrtvoly, díl druhý

Budeme mýt nádobí pod mikroskopem?

Zelená hra se strachem? Zaveďme videorozhodčího!

zpět
Další zápisky v blogu
main

Jak moc je náš zemní plyn ruský? Tak moc, že už to ani víc nejde!

23. 01. 2019

Energetika je zákeřná a zároveň půvabná tím, že nemá jednoduché odpovědi. I odborník by měl problém stručně a jednoduše vysvětlit, jak se zajišťuje stabilita sítě, kudy teče elektřina od výrobců nebo proč jsme si vymysleli generaci jaderných elektráren, kterou neumíme postavit. To jsou ovšem poměrně složitá témata. Zato otázka „Odkud máme plyn?“ zní poměrně triviálně.
celý článek

main

Europoslanci budou mít v zimě zmačkané košile, v Belgii nepůjdou žehličky

20. 12. 2018

Jaká bude letošní zima? To s jistotou neví nikdo. Loni Evropu neočekávaně sevřel mrazivý krunýř, letos se předpovídá zima teplotně mírná, ale s velkými srážkami a silným větrem. Jaká bude letošní zima z pohledu energetiky, je však jasné – bude závislá na stabilních zdrojích.

main

Odmítat fosilní paliva je snazší než rozloučit se s moderním způsobem života

15. 10. 2018

Změny klimatu letos udeřily s nebývalou silou. Člověk ani nemusí být klimatolog, obyvatel Karolíny či zemědělec, aby to uznal. Fosilní průmysl tak opět stanul před pomyslným soudem a musel si připadat trochu jako destilérka obžalovaná notorickými alkoholiky. Současně totiž nerušeně pokračoval rozvoj moderního způsobu života, který zcela neomylně vede ke zvyšování spotřeby elektřiny. Té fosilní.