MENU

O elektřině a lidech

Jak moc je náš zemní plyn ruský? Tak moc, že už to ani víc nejde!

23. 01. 2019

main
Zobrazit galerii

Energetika je zákeřná a zároveň půvabná tím, že nemá jednoduché odpovědi. I odborník by měl problém stručně a jednoduše vysvětlit, jak se zajišťuje stabilita sítě, kudy teče elektřina od výrobců nebo proč jsme si vymysleli generaci jaderných elektráren, kterou neumíme postavit. To jsou ovšem poměrně složitá témata. Zato otázka „Odkud máme plyn?“ zní poměrně triviálně. Přesto se i v tomto případě odborník docela zapotí.

Představte si klasickou českou hospodu. Protože kde jinde se tradičně střetávají lidé z různých socioekonomických skupin a diskutují o palčivých tématech současné doby? Kdysi jsme tak zabředávali do debat sice zajímavých, v nichž jsme si tříbili své argumentační a přesvědčovací dovednosti, ale zároveň často i neplodných, protože jsme neměli po ruce ověřená fakta. Dnes stačí vzít do ruky mobil a najít na internetu relevantní zdroje údajů, které naši debatu sice mnohdy zkrátí, ale zároveň ji posunou dál, blíže ke skutečnosti. Jako třeba v následující fiktivní, ale realistické konverzaci: To se takhle u jednoho stolu sejdou tři lidé…

„Budoucnost má u nás jedině zemní plyn,“ prohlašuje sebevědomě jeden.

„No jo, ale ten je ruskej. Co když nám Putin zaškrtí kohoutky?“ kontruje stejně sebevědomě druhý.

„Blbost, dneska už ho bereme z Norska, Rusko nás nemusí zajímat!“ smečuje vítězoslavně první.

Třetí se usměje a zvedne oči od mobilu, na kterém mezitím něco vyťukával: „Tak pánové, k tomu Norsku, jestli vás to zajímá… Plyn jsme odtud odebírali dvacet let. Tedy až do léta 2017, kdy vypršela smlouva na dodávky a poté už nebyla obnovena.“

„A to ti jako kdo nakukal, tohleto!?“ vystřelí svorně první a druhý.

„Pánové, to jsou oficiální čísla společnosti OTE a.s., kterou vlastní přímo stát a jejímž úkolem je mimo jiné sledovat stav energetické soustavy a zpracovávat bilanci obchodu s elektřinou a plynem. Prostě cokoli potřebujete vědět o tom, odkud, kam a kolik od nás ‚odteklo‘ nebo k nám ‚přiteklo‘ elektřiny nebo zemního plynu, se nejspolehlivěji dozvíte právě tady. Třeba to, že za rok 2017 bylo obchodně dodáno za účelem spotřeby zemního plynu v ČR celkem 5 783 mil. m3 (61,665 TWh) z Ruska, 72 mil. m3 (0,772 TWh) z Norska a 3 035 mil. m3 (32,357 TWh) z EU včetně burz.“

„No vidíš, tak z Norska, vždyť jsem to říkal,“ vyskakuje obhájce zemního plynu.

„Tak ještě jednou. Zaprvé – norský kontrakt už před rokem skončil. Zadruhé – dodáno k nám bylo celkem tenhle poslední rok bezmála šest milliard kubíků plynu, z toho jen asi 70 milionů z Norska, což je procento a dvě desetiny. Za třetí – není plyn jako plyn, ten norský je kvalitativně jiný než ruský. A za čtvrté – ve skutečnosti nám Norové pouze přeprodávali ruský plyn. Ono to totiž prakticky funguje jako u elektřiny a „zelených certifikátů“ – ne vždy je exportní země totožná se zemí původu.“

„A v čem se jako ty plyny liší?“ ptají se první dva.

„Ten norský má vyšší výhřevnost, ale je špinavější a méně kvalitní než ten ruský. Vám je to, pánové, možná jedno, ale strojům a spotřebičům, které jedou na zemní plyn, to jedno není. Kdybychom měli odebírat zemní plyn vytěžený v Norsku, musely by se zejména průmysl a teplárenství složitě přenastavovat na jiné parametry dodávaného plynu. A významně by se to dotklo i běžných domácích spotřebičů.“

„To nejsou nikde v Evropě jiné zdroje?“

„Jsou. Kromě Norska vyváží plyn také Nizozemsko nebo Velká Británie. Jenomže jejich produkce stabilně klesá, zatímco poptávka po plynu roste. Rusko ho má ale dost a chce ho prodávat, jde teď hlavně o to, kudy k nám poteče. A jednou z hlavních neznámých je v současnosti kvůli geopolitické situaci budoucnost přepravní trasy přes Ukrajinu. “

„Jak to, že ta poptávka tolik roste?“

„Protože se s plynem počítá jako s „ekologickou“ náhradou za uhlí a jádro – pokud se budou odstavovat jednotlivé bloky elektráren (Temelín, Dukovany), pak se naše spotřeba plynu k roku 2050 může pohybovat  95 – 219 TWh/rok, přitom v roce 2017 to bylo 91 TWh.“

„Takže o to víc jsme vydíratelní, když se někdo rozhodne na Ukrajině zaškrtit kohoutky?“

„Je to složitější  – tok plynu tradičním plynovodem Bratrství bude výhledově snížen na minimum. Tudíž nejen ČR, ale i Slovensko, Rakousko a Itálie, které jsou zásobovány nyní přes Ukrajinu, budou zásobovány z plynovodu Nord Stream. Jeho kapacitu by měl již tento rok zdvojnásobit paralelní plynovod Nord Stream 2, jenomže to ve finále naši situaci nijak výrazně nezmění.  Na každý pád zůstane ČR prakticky celá závislá na dovozu. Naše vlastní produkce je sice konstantní, ale velmi malá – dnes jsou to asi dvě procenta, s rostoucí spotřebou však klesne až na jedno procento.“

„A co nějaké ty nové alternativy – třeba břidličný plyn?“

„ S těžbou břidličného se u nás nepočítá ani v dlouhodobém horizontu. Naše zásoby by pokryly nejvýš tak tři procenta spotřeby a při těžbě by došlo k velké devastaci životního prostředí. Liduprázdné pláně USA jsou totiž něco úplně jiného než hustě osídlená Evropa se složitým geologickým podložím.  Takže když to teď vezmeme zase od začátku, mate, pánové, pravdu možná oba. Budoucnost má u nás jedině zemní plyn, a jelikož máme ve skutečnosti jen jednoho hlavního dodavatele, budeme na něm chtě nechtě stále závislejší.“

zpět
Další zápisky v blogu
main

Jak moc je náš zemní plyn ruský? Tak moc, že už to ani víc nejde!

23. 01. 2019

Energetika je zákeřná a zároveň půvabná tím, že nemá jednoduché odpovědi. I odborník by měl problém stručně a jednoduše vysvětlit, jak se zajišťuje stabilita sítě, kudy teče elektřina od výrobců nebo proč jsme si vymysleli generaci jaderných elektráren, kterou neumíme postavit. To jsou ovšem poměrně složitá témata. Zato otázka „Odkud máme plyn?“ zní poměrně triviálně.
celý článek

main

Europoslanci budou mít v zimě zmačkané košile, v Belgii nepůjdou žehličky

20. 12. 2018

Jaká bude letošní zima? To s jistotou neví nikdo. Loni Evropu neočekávaně sevřel mrazivý krunýř, letos se předpovídá zima teplotně mírná, ale s velkými srážkami a silným větrem. Jaká bude letošní zima z pohledu energetiky, je však jasné – bude závislá na stabilních zdrojích.

main

Odmítat fosilní paliva je snazší než rozloučit se s moderním způsobem života

15. 10. 2018

Změny klimatu letos udeřily s nebývalou silou. Člověk ani nemusí být klimatolog, obyvatel Karolíny či zemědělec, aby to uznal. Fosilní průmysl tak opět stanul před pomyslným soudem a musel si připadat trochu jako destilérka obžalovaná notorickými alkoholiky. Současně totiž nerušeně pokračoval rozvoj moderního způsobu života, který zcela neomylně vede ke zvyšování spotřeby elektřiny. Té fosilní.